Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše. V červnu o osmdesát let dříve se narodil ten, jehož národní hymna byla předtuchou, že vše je možné a že sen Čechů mít své Národní divadlo není zcela neuskutečnitelný. Od napsání hymny Františkem Škroupem k otevření Národního divadla uběhlo pouhých 47 let.
Nejprve se Janu Vilímkovi alias Františku Škroupovi podařilo nastudovat v ochotnickém souboru operu rakouského skladatele Josepha Weigla Rodina švejcarská v češtině. Její uvedení ve Stavovském divadle v roce 1823 mělo takový úspěch (i finanční), že od té doby bylo divadlo otevřeno i pro další česká představení. Škroup se rozhodl zkomponovat vlastní operu Dráteník na libreto J. K. Chmelenského, ve které zpíval hlavní roli. Byla to první česká novodobá opera. Hrána byla ve Stavovském divadle (1826), na jehož scéně působilo několik zakladatelských generací českých divadelníků. Škroup pak komponoval další opery, předehry a scénickou hudbu, žádné jeho dílo však již takového úspěchu nedosáhlo, snad s výjimkou hudby k frašce na slova J. K. Tyla Fidlovačka, která měla premiéru 21. 12. 1834. Zde poprvé zazněla píseň Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.
Michaela Babková
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
